Já stejně vyhraju

Je to jako film, přemítající se před očima.

Zavři oči....

Snaha se toho zbavit, proč je to tak těžké? Proč nemám sílu to překonat? Ale jak se na něj můžu dívat, přetvařovat se, usmívat se a dělat že je všechno okey, když kurva není?!?

Zavři oči, všechno je v pořádku...nemusíš se bát

Jsou věci, které nejdou změnit, misíš proti nim bojovat. Ale když ono je to tak šíleně těžké...!
A nemuselo to tak být, stačilo něco říct, už nikdy by se to neopakovalo...ale copak to šlo? A šlo by to snad dnes? Nešlo... Ach můj bože, denně se mi před očima přehrávají ty noci strávené v jeho společnosti. Už jen při vzpomínce se mi chce zvracet. Nenávidím ho. A nenávidím sebe, je mi špatně s pohledu do zrcadla, kdy se musím koukat na ten ksicht.

Nekřič, všechno je přece dobré, vím že se ti to líbi....zavři oči

Ale mě se to kurevsky nelíbilo, proč to nechtěl pochopit? Ne, on to vlastně chápal, moc dobře to chápal...naopak se mu líbilo, když sem se bránil, moc se mu to líbilo....

Ale chlapče, víš jak to dopadne, stejně vyhraju....

Vždycky vyhrál...a ještě se tomu smál...slyším ten jeho oplzlý smích, což mi prožene celým tělem mráz. Jak já ho nenávidím.Ještě víc ale sebe, protože jsem tomu mohl zabránit a místo toho jsem se jim nechal ovládat....