Z bytu se ozývalo vytí

Naše kroměřížská pobočka získala poznatek o týrání devítiletého chlapce postiženého Downovým syndromem. Sousedé uváděli, že matka na chlapce často křičí a vulgárně mu nadává, jsou slyšet údery a pak nářek dítěte, který se někdy mění ve skřeky a vytí. Sousední místnost museli dokonce vystěhovat a přestat užívat, protože tam je to slyšet nejvíc. Jindy je v bytě úplné ticho, takže sousedé mají podezření, že matka dává synovi nadměrné množství uklidňujících léků. Naše asistentky se při návštěvě přesvědčily, že matka skutečně chlapci velmi hrubě nadává, neboť to bylo za dveřmi zřetelně slyšet. Ačkoli matka odmítala v poslední době do bytu kohokoli vpouštět, pracovnicím FOD otevřela a žádala je o pomoc. V noci prý k ní do bytu lezou policajti a cikáni a ji i jejího syna týrají a zneužívají. Chlapec na její výzvu ochotně ukazoval modřiny na těle. Naše pracovnice dále zjistily, že matka s chlapcem téměř nechodí ven, pouze ho někdy vodí do školky pro postižené děti. Pokud ji někdo pozoruje, chová se k synovi celkem dobře, ale jinak je k němu velmi krutá. Ríša je ve školce spokojený, avšak když pro něj přijde matka, projevuje velký strach a odmítá s ní odejít. Také v době, kdy před třemi lety byl matce navrácen z dětského domova, nechtěl k ní vůbec jít a držel se za zárubeň dveří. Ríša byl matce vrácen, přestože všechny její starší děti jí byly odebrány. Poslední dva synové dokonce sami přišli na OPD prosit, aby je dali do dětského domova, že už to doma nemohou vydržet. Protože jsme pojali podezření, že matka není duševně zcela zdráva a že to, co podle ní mají dělat cizí vetřelci, provádí sama, požádali jsme OPD o urychlené odebrání chlapce z rodiny. Po jistém váhání a našich urgencích  okresní úřad návrh na předběžné opatření nakonec podal, soud však návrh zamítl. Proti tomu naše asistentky okamžitě  protestovaly a požádaly opatrovnickou soudkyni, aby se sama přišla přesvědčit, v jakých podmínkách dítě žije. Ta návrhu vyhověla a chlapce navštívila, spolu s vedoucí sociálního referátu a vedoucí orgánu péče o dítě. Poté, kdy na vlastní uši slyšely řev matky a stížnosti sousedů, podalo OPD dne 17. 4. 2000 znovu návrh na předběžné opatření, kterému bylo tentokrát vyhověno. Pro Ríšu znamenalo umístění do známého prostředí dětského domova skutečnou záchranu.

Za epileptický záchvat bití

Na případ jedenáctiletého Ondry nás upozornila základní škola. Žák páté třídy, který byl po rozvodu svěřen do péče otce, si opakovaně stěžoval, že ho otec bije. Ondra sice má velké výchovné problémy, při individuálním kontaktu však dokáže být milý a vděčný. Ačkoli by chlapec rád chodil na obědy, otec mu je nezaplatil. Při návštěvě v rodině jsme zjistili, že otec je bez zaměstnání, požívá ve větší míře alkohol a hraje na automatech - podle svého vyjádření v důsledku krize po smrti své matky, která s nimi předtím žila ve společné domácnosti. V bytě kromě otcovy válendy a chlapcovy matrace nebylo žádné bytové zařízení - otec všechno prohrál. Fyzické tresty nepopíral, údajně na syna nic jiného neplatí. I před námi chlapce ponižoval a ironizoval. Snažili jsme se otci domluvit, leč marně. Za několik dní nám škola opět nahlásila, že otec syna zase zbil, protože se během dne pomočil. Protože jsme měli podezření na epileptický záchvat, vyjednali jsme dítěti vyšetření v nemocnici. Epilepsie byla skutečně potvrzena a chlapec dostal léky, které měl pravidelně užívat. Za několik dní dostal Ondra další záchvat, a to při přecházení silnice - nebýt jeho spolužáků, kteří mu pomohli, mohl snadno skončit pod koly automobilu. Rozborem krve v nemocnici bylo zjištěno, že chlapec léky nebere. Protože Ondra říkal, že má tátu moc rád a jeho jednání stále omlouval, nabídli jsme otci s chlapcem účast na našem prázdninovém pobytu pro rodiny. To však otec odmítl s tím, že nemá čas. Neměl však nic proti tomu, aby Ondra jel sám. Na cestu, která v mimořádně parném dni trvala šest hodin, mu nedal žádné jídlo ani pití,  žádné kapesné a dokonce ani léky. Po příjezdu se Ondra začal prohrabávat v kufru a nadávat si, že léky zapomněl doma. Ty jsme pak museli právě v době a v místě záplav složitě bez receptu opatřovat. Návštěvu syna otec odmítl a první pohled, na který Ondra netrpělivě čekal, poslal až po čtyřech týdnech. Po cestě i během pobytu měl Ondra stále chuť k jídlu a celou cestu se stále zajímal, kolikrát denně se tam vaří a jestli si bude moci přidat. Jeho chování se zprvu zcela vymykalo normě, byl velmi agresivní, mluvil vulgárně, urážel se a s nikým se nedokázal skamarádit. Postupně se však jeho chování lepšilo a jednou při táboráku, kdy seděl na klíně otci jiného dítěte, se začal spontánně svěřovat se svými problémy - táta je pořád bez peněz a on má stále hlad. Šatstvo a někdy i jídlo vybírají  z popelnice. Když je táta střízlivý, tak se k němu chová docela dobře, když je ale opilý, většinou ho zbije, někdy do něj i kope. Léky mu nekupuje, protože se musí doplácet 40,- Kč a neměl by na cigarety. Ondrovi jsme navrhli, jestli by nechtěl žít u matky, která o něj jevila velký zájem. To však chlapec jednoznačně odmítl, s velmi vulgárním zdůvodněním (zjevně přejatým od otce) na adresu matky. Protože jeden náš člen táborák natáčel videokamerou, byla zachycena i tato Ondrova spontánní výpověď. Matku jsme přesto pozvali, a i když se s ní Ondra neviděl víc než čtyři roky, setkání dopadlo dobře. Dokonce ihned s maminkou i jejím manželem (a se slibem, že pro něj kdykoli přijedeme, když by se mu tam nelíbilo) odjel k nim na návštěvu. Ještě večer, a pak i další dny, telefonoval, že se mu u mámy moc líbí a  chce u ní zůstat. S tátou se ale nechce vůbec vidět, protože by ho "zabil za to, že šel k mámě". Z našeho podnětu podalo OPD návrh na předběžné opatření,aby byl Ondra svěřen do péče matky. Tomuto návrhu bylo následujícího dne vyhověno. K důkazu byl použit náš videozáznam i zpráva o našich poznatcích a zkušenostech s rodinou.

Za vypracovaný úkol bití hadicí

V březnu 1999 se na naši pražskou pobočku obrátil rozvedený otec spolu se svým  třináctiletým synem, který měl po těle zjevné stopy po surovém bití. Chlapec sdělil, že ho matka i její druh velmi často bijí, zejména za školní výsledky, ale i jindy, pokud přesně nesplní jejich pokyny. Doma nemá klid, máma i její druh stále křičí, hádají se nebo ho bijí. Naposledy ho máma zbila hadicí od vysavače za to, že o víkendu, který trávil s otcem, napsal úkol na průklepový papír. Tomáš to další den sdělil učitelce i ředitelce školy, která s ním zašla k lékaři a věc oznámila na OPD. Škola již dříve vyslovila podezření na nepřiměřené fyzické i psychické trestání dítěte. Chlapec u nás uváděl, že chce být u otce, k mámě už se vrátit nechce, zbila by ho ještě víc za to, že si stěžoval. OPD však nechce  o okamžité změně výchovy ani slyšet.

Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Tomáš zůstal až do rozhodnutí soudu u otce. Matka s tím posléze souhlasila, a tak byla před soudem uzavřena dohoda, podle níž se Tomáš svěřuje do jeho péče. Při soudním jednání potvrdila, že syna ztrestala za to, že nerespektoval její pokyny ohledně úkolu.

Bičem i kopřivami

Na konci července 2001 nás telefonicky požádal o pomoc otec tří dětí. Uvedl, že děti se po prázdninovém pobytu u něj odmítají vrátit k matce, které jsou předběžným opatřením svěřeny do výchovy. Synové ve věku tři a šest let a osmiletá dcera uvádějí, že matka je bije kopřivami a strýc s dědou bičem i klackem. Otec dále sdělil, že matka podala návrh na výkon rozhodnutí, a on se obává, že mu děti budou odebrány násilím. Jeho návrh na předběžné opatření, aby mu byly svěřeny do péče, byl zamítnut. Naši nabídku na provedení psychologického vyšetření dětí otec uvítal. Naše psycholožka, která je soudní znalkyní, děti v rodině otce navštívila. Při vycházce a sbírání hub v lese jí děti o bití a nadávkách spontánně (bez přítomnosti otce) vyprávěly. Věrohodnost jejich výpovědí potvrdily i projektivní testy. Bití kopřivami nám matka v telefonickém rozhovoru přiznala, prý je to lepší než třeba vařečkou. Ptala se, co má dělat, když děti mluví sprostě nebo jinak zlobí. Zprávu o psychologickém vyšetření i o rozhovoru s matkou jsme zaslali okresnímu úřadu a okresnímu soudu v Pelhřimově. S odvoláním na tuto zprávu soud vyhověl novému návrhu otce a děti mu předběžně svěřil do výchovy.

Naše radost však byla předčasná. Krajský soud v Plzni vyhověl odvolání matky a děti jí předběžně vrátil zpět do výchovy. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že děti si v době, kdy byly u matky, na nic nestěžovaly a ani školka a škola si ničeho nevšimly. Soud má proto podezření, že otec děti ovlivnil. Svěří se ještě někdy někomu?

 Chlapec se svěřil po pěti letech

 Jedna z našich moravských poboček se věnovala sociálně slabé rodině se třemi dětmi, kde otec byl nezaměstnaný a vůči matce velmi agresivní. Špatný vztah měl i k nejstaršímu osmnáctiletému synovi. Chlapec pak naši pobočku často navštěvoval. Chtěl si vždy popovídat s oběma našimi pracovnicemi, které se ho snažily psychicky povzbudit a zajistit mu potřebné věci zejména do školy. Matka i chlapec v zájmu zachování rodiny jakékoli razantní řešení odmítali. Chlapec byl zjevně velmi nešťastný, uváděl, že otec ho nemá rád, a hovořil i o ostatních svých problémech. Přitom bylo zřejmé, že ho tíží něco, o čem  nemá odvahu mluvit. Jednou se dokonce vyjádřil, že kdyby neměl možnost si u nás popovídat, asi by už dávno spáchal sebevraždu. Až dne 15. 5. 2001 přišel znovu a během čtyřhodinového rozhovoru uvedl, že ho otec od třinácti let pohlavně zneužívá, vždy ráno, když vstává do školy. Jeho jednání podrobně popsal, ale na policii jít nechtěl. Teprve po námitce, že podobná věc hrozí i jeho mladšímu bratrovi, se rozhodl vypovídat. Naše asistentky mu nejprve zajistily azylové bydlení a pak ho doprovodily na policii. Do protokolu zde mimo jiné uvedl: "Naposledy to bylo toto v pondělí, matka nebyla doma... Celou tu dobu jsem prostě nenašel odvahu se s tím někomu svěřit. Znám se dlouho se zástupci Fondu ohrožených dětí, přišli k nám domů, že kdybychom něco potřebovali. Udržoval jsem s nimi dobrý vztah. Tak jsem se rozhodl, že je požádám o pomoc a všechno jsem jim to tam řekl..."

Otec byl vzápětí vzat do vazby. Jeho jednání potvrdila i nejmladší dcera, v jejíž přítomnosti se vše dělo. Rovněž znalecký posudek  z oboru psychologie vyzněl ve prospěch věrohodnosti výpovědi chlapce. Ještě mnoho měsíců jsme mu pak poskytovali psychickou podporu - kromě traumatu ze zneužívání trpěl obavami, že ztratil celou svou rodinu.

"Budeme žít jako muž a žena"

Šťastně dopadl případ čtrnáctileté dívky, svěřené do výchovy manžela matky poté, kdy matka nebyla schopna o ni pro psychiatrické onemocnění pečovat. Otčím ji však začal od dvanácti let sexuálně obtěžovat. Vždy večer přicházel do jejího pokoje, osahával ji a ujišťoval, že jednou budou žít jako muž a žena, že si na ni počká. Dívka se bála nejen budoucnosti, ale i každého dalšího večera. Jen v náznacích si postěžovala bratru matky, který se obrátil na naši brněnskou sociální pobočku. Naším šetřením bylo podezření potvrzeno, proto jsme okamžitě požádali okresní úřad o předběžné opatření na svěření dívky do péče matčina bratra, který věc oznámil a nechtěl, aby neteř skončila v ústavu. OPD i soud našemu návrhu vyhověli, a tak vzápětí po oznámení už mohla dívka klidně usínat. Věc jsme nahlásili i policii, takže budoucnost otčíma bude asi krušnější než jak si plánoval.

Šance pro Petra

Našeho LDT pro děti z náhradní rodinné péče a dětských domovů se na doporučení našich sociálních asistentů zúčastnily také děti z vlastních problémových rodin. Byl mezi nimi i čtrnáctiletý Petr z Ostravy, jehož matka je alkoholička a výchovu svého syna dlouhodobě zanedbává. Petrovi se na táboře moc líbilo a domů se mu vůbec nechtělo. A tak mu ani nevadilo, že si jej matka na nádraží v Praze nevyzvedla. Protože jsme chlapce samotného domů pustit nemohli, uvítali jsme nabídku jedné přítomné pěstounky, že se o něj, než si ho matka vyzvedne, zatím postará. Matku jsme ihned kontaktovali a o způsobu vyřešení situace ji informovali. Omluvila se, že si spletla čas předání a požádala nás, zda by Petr nemohl v pěstounské rodině zůstat až do konce prázdnin. Má teď velké problémy, které si mezitím chce vyřešit. Pěstounka souhlasila a Petr byl přímo nadšený. Po několika dnech řekl, že už se domů nevrátí, že raději uteče. S matkou se nesnáší a ve škole má problémy. V dalších dnech se pěstounce svěřil, že matka ho stále posílala na doučování k jednomu důchodci, prý bývalému učiteli, který ho namísto učení pohlavně zneužíval. I když to matce řekl, pořád ho tam posílala a říkala, že se jen vymlouvá, aby se nemusel učit. Dokonce viděl, jak si od "pana učitele" bere peníze. Jejímu vysvětlení, že to byla jen půjčka, Petr nevěří. Podali jsme trestní oznámení a věc nyní prošetřuje Policie. Na OPD jsme se setkali s velkým pochopením - ještě před koncem prázdnin byl Petr svěřen do předpěstounské péče manželům, kteří si jej dne 11.7.1998 přivezli z tábora. Oba noví rodiče jsou z Petra nadšení - je to podle jejich sdělení perfektní kluk. Dokonce ani ve škole nemá nejmenší problémy. Kolika asi zapomnětlivých rodičů a obětavých pěstounů by bylo zapotřebí, aby všechny zneužívané a týrané děti dostaly podobnou šanci ?

Zdroj: http://www.fod.cz/tyrani.htm