Úvodní poznámka
Následující článek se chce blíže zabývat knižní sérií Temná věž z pera Stephena Kinga. I když by v očích mnohých čtenářů či autorů bylo atraktivnější přinést samostatné a podrobné seznámení s každou knihou zvlášť, neučiním tak ze dvou prostých důvodů, jež se vzájemně prolínají. Tím prvním je prostá praktická stránka, dle níž nehodlám tento komplet rozdělit do 7 článků, což by jej následně při dohledávání dalších částí značně znepřehlednilo. Druhým je úcta k samotnému autorovi. Nechci jeho kompaktní dílo nijak dělit a jednotlivé díly tak od sebe separovat. Už kvůli tomu, co sám říká těm, kteří by se do Temné věže nechtěli pouštět od začátku: "Jde o pouhé součásti jediného dlouhého příběhu a uděláte líp, když je budete číst od začátku do konce, než abyste začínali zprostředka."
Tento respekt mne současně s ohledem na potencionální čtenáře Temné věže nutí k tomu, aby následující článek zůstal prost bližších seznámení s hlavními postavami, vyzrazení směru běhu děje, spoilerů aj. Půjde mi de facto o pouhopouhé zhodnocení celku z pozice fanouška, pro kterého byly, stejně jako pro samotného Kinga, knihou zprostředkované "dny ve Středosvětě a Konečném světě (...) opravdu neobyčejné. Byly to dny, kdy byla moje představivost tak čirá, že jsem cítil prach a slyšel vrzání kůže."
I. Obecné informace
Co je série Temná věž
Temná věž je souhrnný název 7 knih (a současně titulem poslední z nich) Stephena Kinga, autora, jehož jméno zaznělo v uších či zajiskřilo v očích v jakékoli souvislosti nejen u těch, kdo našli zalíbení v žánru horor, respektive fantasy, nýbrž také u spousty ostatních. Je to jeho celoživotní dílo a v něm se odehrávající příběh něčím, co by se dalo nazvat jeho osudem, posedlostí, vrcholem, k němuž v průběhu svého života a skrze své ostatní dílo nepřímo směřoval. Použijeme-li terminologii ze samotného příběhu, pak nebudeme daleko od významu v něm často vzpomínaného výrazu "ka". Dle mnohých je jeho nejlepší knihou vůbec. Pojednává o strastiplné cestě pistolníka Rolanda z Gileadu k Temné věži.
Žánr
Protože se jedná o velmi dlouhý příběh, není žánrově jednoznačně určitelný. I když se nejvíce jedná o fantasy, vykazuje taktéž prvky sci-fi, westernu a samozřejmě i pro Kinga domovského hororu a napínavého thrilleru.
Rozsah díla
Ságu tvoří poměrně objemné publikace. Nejedná se v žádném případě o příběh, který by se dal nazvat mini-sérií. Právě naopak. Pokud si chceme udělat zatím alespoň částečnou představu o celkové délce, jistě postačí konstatovat, že Kingův do té doby snad nejdelší a více jak1000stránkový román IT (To) je k objemu Temné věže pouze jakousi rozcvičkou.
S výjimkou prvního dílu, který má pouze 200 stran, se v dalších 6 případech jedná formálně téměř o plnohodnotný a počtem stran běžný a každý jiný Kingův román, pohybující se v rozmezí 400-700 stran.
Troufám si tvrdit, že kdo si přečte Temnou věž, už v rámci Kingovy tvorby, a možná nejen zde, nenarazí na dílo, které by s ním srostlo do takové míry. Nenarazí na postavy, o nichž by toho věděl tolik a jež by si natolik zamiloval. Nespatří tak dialogicky hutný a přitom dějově velmi bohatý a košatý příběh. V porovnání s Temnou věží se každý, byť sebedelší román, jeví jako drobná epizoda. Posuďte sami. Nevypadá snad i samotné To o 1000 stranách vedle Temné věže, která čítá bezmála 3500 stran, jako jednohubka?
Díly Temné věže
Celek Temná věž se skládá z následujících dílů, které však nevycházely po sobě jako na běžícím pásu. Každý z nich pečlivě dozrával a byl tvořen jakoby na pozadí dalších Kingovek. Vyšly v několika těsnějších seskupeních v poměrně dlouhých časových intervalech. King pracoval na všech dílech dohromady přes 30 let, konkrétně od 19. června 1970 do 7. dubna 2004. U nás je vydalo na přelomu tisíciletí nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA.
- -The Dark Tower I: The Gunslinger; vyšel vroce 1982 a u nás byl uveden pod názvem Pistolník
- -The Dark Tower II: The Drawning of the Three; vyšel vroce 1987 a u nás byl uveden pod názvem Tři vyvolení
- -The Dark Tower III: The Waste Lands; vyšel vroce 1991 a u nás byl uveden pod názvem Pustiny
- -The Dark Tower IV: Wizard and Glass; vyšel vroce 1997 a u nás byl uveden pod názvem Čaroděj a sklo
- -The Dark Tower V: Wolves of Calla; vyšel vroce 2003 a u nás byl uveden pod názvem Vlci zCally
- -The Dark Tower VI: Song of Susannah; vyšel vroce 2004 a u nás byl uveden pod názvem Zpěv Susannah
- -The Dark Tower VII: The Dark Tower; vyšel taktéž vroce 2004 a u nás byl uveden pod názvem Temná věž
Inspirace k Temné věži
Prvotní inspirací k příběhu byla autorovi báseň Roberta Browninga (1812-1889) "Childe Roland přišel k Temné věží". King ji několikrát vzpomíná, tudíž není divu, že ji čtenáři poskytuje na samotném konci sedmého dílu k nahlédnutí. Dalšími inspiračními hybateli byly sai Kingovi filmové spaghetti westerny, zejména ze 70. let. Jako hlavní je uváděn snímek The Good, the Bad and the Ugly (1966, Hodný, zlý a ošklivý). Zde se objevující postava muže beze jména v podání Clinta Eastwooda je něčím jako zrcadlovým odrazem hlavní postavy Temné věže, Rolanda. King byl rovněž ovlivněn trilogií J.R.R. Tolkiena Pán prstenů a pravděpodobně i různými legendami o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu.
Odkazy na další autorova díla v Temné věži
Stephen King ve svých knihách drtivou většinou zanechává více či méně zřetelné odkazy na svá předchozí díla, čímž dává čtenářům šanci nahlédnout pod pokličku toho, co se s tím kterým hlavním hrdinou stane dál. Protože je série Temná věž jistou spojnicí veškerého Kingova literárního umění, je zmíněnými odkazy doslova prostřílena.
Jmenovat všechny? Nemožné, pokud nemáte Kingovu tvorbu takzvaně v rukávu. Ovšem žádné obavy. Autor nechává často do příběhu vstupovat doslova sebe sama, a tak pokud zůstává čtenář imunní vůči symbolickým otřením o jiná díla či přehlédne drobné perličky, nakonec se přece jen něco dozví o několika Kingových dílech přímo, a to prostřednictvím konkrétního jmenování názvu.
Takto se mj. dozvídáme o dílu Salem´s Lot, jež vyšlo původně v roce 1975 a u nás poté pod názvem Prokletí Salemu. Dle mého mínění se jedná o jedno z klíčových děl, jež předchází Temné věži, které by čtenáři nemělo zůstat před četbou Rolandova dobrodružství skryto. Jedna z hlavních postav ságy totiž pochází z něho a přirozeně o svých zážitcích ze Salemu nemlčí. Což znamená, že četba Temné věže podstatně znehodnocuje zážitek z eventuelní budoucí četby Prokletí Salemu. Stejné varování se týká taktéž knih Cujo (1981) a Insomnia (1994, Nespavost). Druhá z jmenovaných je navíc údajně jedním z klíčů k Temné věži mimo ságu.
Spousta dalších odkazů již dle mého názoru nepotřebuje nezbytnou znalost daných děl a je možné si je s čistým svědomím přečíst až po Temné věži, aniž by tím nějak utrpěl čtenářský prožitek. Jedná se zejména o knihy IT (1986, To), Misery (1987), Bag of Bones (1998, Pytel kostí), The Stand (1978, Svědectví), The Shinning (1977, Osvícení), The Eyes of the Dragon (1984, Dračí oči) a spousty dalších.
Comics o Temné věži
V únoru 2007 vyšel první díl nazvaný The Dark Tower: The Gunslinger Born. Druhý díl The Dark Tower: The Long Road Home spatřil světlo světa v květnu roku 2008 a září téhož roku patří třetímu titulu The Dark Tower: Treachery.
Filmová adaptace Temné věže?
Stejně, jako se valná většina Kingova díla dočkala přenesení na filmová plátna či televizní obrazovky, se možná i Temná věž nakonec objeví v audiovizuální podobě. King totiž případná filmová práva na svůj příběh prodal. Stačilo mu za ně pouhých 19 dolarů. 19? Tak málo? Pro série nezlaného čiré bláznovství či skromnost, pro věrného čtenáře jasná demonstrace osudového čísla ka-tet, Rolandova společenství.
Práva na zfilmování příběhu má v rukou D. Lindelof, C. Curse a J. J. Abrams, producent velmi populárního seriálu Lost (Ztraceni), jehož fanouškem je údajně i King. Přestože už jsou přípravy na filmování Rolandova dobrodružství díky IGN Movies od února 2008 v běhu, není tak docela jisté, zda půjde o film či televizní sérii, potažmo co všechno z literární podoby v něm bude zobrazeno.
II. O příběhu
Základní zápletka
Základem rozmanitého příběhu je jistá linie, která se dá shrnout do tří vzájemně propojených prvků. Jsou jimi cesta, Temná věž a ka.
Roland Deschain z Gileadu, syn Stevenův, poslední pistolník Středosvěta a jediný žijící potomek z rodu Eldů, putuje k Temné věži, jedinému smyslu svého života, aby se pokusil zvrátit zkázu Středosvěta. Protože svět se hnul. Vzdálenosti kolísají, čas prakticky neexistuje. Časoprostorové kontinuum se rozpadá, jak by řekla moderna.Roland je přesvědčen o tom, že evidentně se blížící konec světa je možné ještě zastavit. Je možné dojít k Temné věži, která nejenže se nalézá v samotném středu Středosvěta, ale rovněž je spojnicí všech existujících světů vůbec. Roland tak poznává jistou spojitost svého světa s naším, protože ho vede ka. Co je ka? Je to slovo mnoha významů, ale tím nejcharakterističtějším je osud. Právě on Rolandovi umožní, aby se na své cestě setkal s určitými bytostmi, aby odhalil hrůzná tajemství, aby mohl jako dinh, vůdce, založit ka-tet, jedno učiněné z mnoha, skupinu směřující za společným cílem.
Temná věž však žádá oběti a Roland ani jeho ka-tet nejsou vůči zásahům ka imunní. A cesta k záchraně vesmíru, za jehož zkázu je možná někdo zodpovědný, je plná nebezpečenství, střelného prachu, démonů, lidské slabosti, odvahy, lásky, smutku, zrady a... smrti. A ka stále pracuje.
Zdá se vám tato synopse až moc obsáhlá? Buďte klidní, tohle je skutečně jen stručný nástin dění v Temné věži. Zdá se vám naopak až moc stručná? Vězte, že je v ní v jistém symbolickém smyslu řečeno až moc, ale to zřejmě odhalí pouze ti, kdo už se s Temnou věží setkali.
Hlavní postavy a vedlejší role
Temná věž není v autorově tendenci seznámit čtenáře s co možná největším množstvím postav výjimkou. Pamatovat si všechny je zcela nemožné, vyjmenovat velmi obtížné a zbytečné. Proto nyní uvedu pouze ty nejdůležitější a dále ty, které měly pro příběh zásadnější význam. Všechny je důkladně promíchám, abych minimalizoval možnost rozpoznat ty úplně nejhlavnější. V rámci zachování jejich neznalosti pro možné budoucí čtenáře se omezím pouze na výčet. Není mým cílem představit všechny ve stylu "kdo je kdo", nýbrž ukázat, že postav, a to nejen všech v souhrnu, ale i těch skutečně důležitých, je v příběhu více než dost.
Pokud Temnou věží již zasažený čtenář rozpozná v daném výčtu skutečnost, která může být známa pouze jemu, například pokud je pod více jmény uvedena jedna a tatáž osoba, nechť neprotestuje. Na začátku přece ještě není jasné to, co vyvstává až v průběhu děje či na jeho konci. A nového čtenáře zřejmě nezajímá, jak se co změní do budoucna, zajímá ho to, co se děje nyní.
Klíčové postavy
Roland z Gileadu, Jake Chambers, Cuthbert Allgood, Alain Johns, Odetta Holmesová, Detta Walkerová, Eddie Dean, Ochu, Susannah Deanová, Donald Callahan, John Cullum, John Farson, Ben Slightman, Mia, Aaron Deepneau, Susan Delgadová, Randal Flagg, Bryan Smith, Jack Mort, Andy, Walter, Blain Mono, Patrick Danville, Ted Brautigan, Balazar, Šardik, Mordred, Calvin Věž, Sheemie Ruiz, George Latigo, Talitha, Tikyták, Tian Jaffords, Gasher, Moses Carver, Hart Thorin, Joe Collins, Wayne Overholser, Eldred Jonas, Henchick, Earnshaw, Roy Depape, Clay Raynolds. Richard Fannin, Rhea z Cöosu, Richard P. Sayre, Pimli Prentiss, Irena Tassenbaumová
III. Hodnocení celku Temné věže
Atmosféra
"Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách." Tak to všechno začalo. Věta, která je už možná legendou. Dovoluje vybavit si všechno možné od westernu až po sci-fi nebo horor. Ovšem stejně jako je nejednoznačný již tento nejtěsnější úvod, je nejednoznačný nádech celku jako takového. Samozřejmá, cihlu po cihle poctivě budovaná Kingovská atmosféra se vyvaruje jednotvárnosti a na obřím textovém formátu využívá dostatek prostoru pro četné odbočky a variace.
Vedoucím prvkem atmosféry je samozřejmě cesta ve všech svých podobách. Nechybí jí akce, spěch, napětí, ale na druhé straně ani bezstarostnost, odpočinek, bohužel ani utahanost, únava a místy ubíjející nudnost. Ta se naštěstí neprojevuje nijak okatě. Bez obav ji vyvažují ony střídající se prvky. Takto jsme svědky kovbojských přestřelek, které nám na jazyku nechávají hořkou chuť střelného prachu. Vidíme fantaskní výjevy, které zastavují dech. Jsme deprimováni z nečekaných a dramatických zvratů. Cítíme charakteristické hororové mrazení a děsíme se hrůzných momentů. Vznášíme se do nebes na křídlech romantické lásky. Zažíváme potěšující, avšak současně nikoli patetický a přehnaný heroismus. Prožíváme smích i pláč, hořkost i krásu bytí, bázeň i nebojácnost, dravost boje. A to není úplný výčet.
Emocemi a náladami je Temná věž v jistém smyslu naplněna až po okraj. Empatičtí čtenáři budou jistě na výsost spokojeni, zvláště při rostoucím počtu hlavních postav, i když jim možná bude zpočátku činit potíže pochopit Rolanda. Ostatní budou muset do příběhu chvilku pronikat, ale ta snaha se nakonec vyplatí.
Postavy a zpomalování tempa
Kingovo umění psychologického profilování postav je zde vyvedeno minimálně do zaběhnutého standardu. Každému důležitému charakteru se věnuje s dostatečnou hloubkou a nutí čtenáře k tomu, aby opět věděl o daném postavě co nejvíce a bál se o ni. Naprosto bravurně je po technické stránce zvládnutá postava vnitřně rozpolcené ženy, jejíž jméno může pro potencionálního zájemce o Temnou věž zůstat skryto. Kapitolou pro sebe je Roland, na jehož krunýři tvrdosti a neproniknutelnosti, o kterém čtenář stále doufá, že pukne, i navzdory Rolandově snaze tomu co možná nejdéle zabránit, zapracoval autor s jemu obvyklou profesionalitou.
Co je však spíše na škodu a místy značně zpomaluje děj, je mnohdy v tomto obecném směru až přehnaná zaměřenost. Autor se snaží místy popisovat co možná nejvíce zážitků té které postavy, ale spousta z nich se čtenáři jeví jako nepodstatná a zbytečná. Častokrát se kvůli tomu stává, že z předchozího dění nabyté (např.) napětí během nezáživných epizodických odboček vyprchá. Stejně jako během často zdlouhavých a zdánlivě nezajímavých dialogů. Ale to by ani nebyl King, kdyby svým postavám a jejich rozhovorům nevěnoval důkladnou pozornost, která navíc na tomto velikém formátu přirozeně bují.
Diskutabilní závěr
Zakončení celého příběhu spoustu čtenářů nepotěšilo. Je stejně nečekaný, jako drtivá většina rozuzlení v celém příběhu. I když skutečně je tak strašlivý? Dovolím si s koncem příběhu nespokojenému čtenáři položit otázku: Nehovořil snad sai King o ka a cyklické tendenci času celou dobu? Skutečně jsi byl/a, milý čtenáři/čtenářko, přesvědčen/a o tom, že tak ubohý tvor, jako je člověk, dokáže vzdorovat a přemoci sílu ka? "Konce jsou nemilosrdné"[iv], říká přece King. A je pravdou, že mnoho šťastných konců v jeho knihách nenajdeme, říkám díky. Ostatně o depresivnějším nádechu a apokalyptickém směřování jeho knižních závěrů není třeba pochybovat. Kinga trochu lépe znalý čtenář zřejmě bude vědět, do čeho se pouští a nakonec si uvědomí, že na Kinga a jeho de facto dvojí závěr (který by měl uspokojit obě strany), nesmí být zamračen. Ostatní nezbývá než odkázat na samotného Kinga: "Doufám, že jste si přišli poslechnout příběh a ne se prokousat hromadou papíru do konce. (...) konce jsou bez srdce.A s tím nemohu než souhlasit. Kouzlem Temné věže není ona samotná (pro znalce příběhu), ani její závěr (pro rozhodující se budoucí čtenáře), nýbrž cesta. Cesta plná dobrodružství.
Osudovost
Jedním z pilířů Temné věže je ka, které vším pohybuje. Pro hloubavější čtenáře skrývá příběh jistá logická úskalí, která se týkají smyslu Rolandova počínání, což částečně řeší závěr. Množství odvolání na osudovost je místy zarážející a je možné, že takto přítomná deterministická výplň příběhu přeroste časem do fatalismu, v němž se celý kolotoč jeví jako nesmyslný. Troufám si tvrdit, že pokud k tomu autor jednoznačně nesměruje, pak tomu velmi nahrává. Problém svobodné vůle samozřejmě neřeší s filosofickou precizností, otevírá však prostor pro spoustu dotěrných otázek.
IV. Hodnocení jednotlivých dílů
Následující oddíl se sice v krátkosti týká děje, ale pouze v nejnezbytnější míře, takže mohu s klidným svědomím říci, že je vhodný i pro ty, kdo Temnou věž nečetli. Z důvodů naznačených již v úvodu nebudu každý díl jednotlivě procentuálně hodnotit.
I. Pistolník
Upřímně řečeno, skončit nelze tak lehce. S kým jednou Roland začal, tomu nedá šanci uniknout, leda v případě, že by to chtělo ka. Ale protože o něm zde ještě mnoho zmínek není, nutí muž čtenáře zůstat násilím, svou zajímavostí a tajemstvím, které jej obklopuje. Navíc čtenář nemůže nechat pistolníka na jeho cestě samotného. Až později získá Roland společníky, už je pozdě z příběhu vycouvat, protože se jeho posluchač stává zajatcem osudu a je nucen vytrvat. Opustit společníka je totiž zrada, která neposkytuje klidného spánku.
II. Tři vyvolení
Přestože by mohlo být čtenáři v návaznosti na zmatek prvního dílu jedno, co se s Rolandem právě děje, přece jen jej více poznává a začíná jej konečně chápat jako plnohodnotnou literární postavu. A to i přesto, že větší důraz je po stránce psychologické kladen na ty, s nimiž se setkává. Ukazuje se, jak neobyčejně silný a vytrvalý může být. Obdiv, který k němu čtenář pociťuje, může v krajních mezích přerůst až v pokoru a přijmutí Rolanda za vlastního vůdce, kterému se nic z toho, co udělal, nevyčítá, což v předchozí knize nebylo tak docela samozřejmé. Taktéž se mění celkové ladění příběhu. Ohromná vzdálenost uražená v prvním dobrodružství se zde podstatně zkracuje. Pozornost je soustředěna spíše na "interdimenzionální" přechody. Nyní dochází k odhalení spojitosti mezi naším a Rolandovým světem. To nepůsobí nijak rušivě, ani nerozděluje atmosféru, nyní pouze částečně fantastickou a více akčně syrovou. Velkoměsto sice s klidnou krajinou Středosvěta nijak zvlášť nekoresponduje, ovšem jistou spojnicí mezi odlišnými tempy je sám Roland, který nemá času zrovna na zbyt.
III. Pustiny
Jestliže byl Pistolníkem čtenář zaujat a Třemi vyvolenými lapen, v Pustinách je již beznadějně ztracen a otevřeně přijímá každou z řady četných události, jichž je zde až překvapivě mnoho. Cesta se opět značně prodlužuje, ale je nabitá několika zajímavými momenty, z nichž nejvíce vyčnívá asi hororový prostředek (viz dveřník). Celková atmosféra se nyní pohybuje více k hranicím sci-fi. Začínají se totiž objevovat technické aspekty Středosvěta, ztracené v čase a ohlodané jeho zubem. Na scénu přichází daleko větší dávka napětí, což je způsobeno stále hlubším a dokonalejším vykreslováním postav, mezi nimiž si Roland ještě stále jakžtakž zachovává jistou drsnost a neoblomnost.
IV. Čaroděj a sklo
Vlastním jádrem této knihy, která je v celé sérii mou nejoblíbenější, je Rolandovo mládí, které konečně dovolí nahlédnout do jeho duše. Tento pohled vydrží se suchým okem skutečně jen velmi otrlí posluchači. Protože takoví, kterým je Roland lhostejný, se již v těchto pokročilých dílech příběhu jistojistě nenachází. Konečně vyplouvá na povrch jistá spojitost mezi dávnými a současnými Rolandovými přáteli a nepřáteli, což si nelze vysvětlit jinak, než působením ka. Samotný střed příběhu, jímž kniha je, se částečně vrací k motivu cestování, jež značně krátí ona vsuvka, která ač není pohádková, budí právě její dojem a je plná mladického zápalu, odhodlání, bolesti, erotiky (ano, snad jediný díl ze všech, kde se pověstná Kingova lehká zvrhlost projevuje trochu více), žárlivosti a naděje, která se poté úplně vytrácí. K tomu všemu přibývá i post-apokalyptický nádech.
V. Vlci z Cally
Čtenář získává pocit, že cesta ke konečnému zúčtování je velmi blízko, ale stejně jako Rolandovy družiny se i jeho zmocňují jisté obavy, že překážek je na jinak zcela přehledném terénu ještě velmi mnoho. Jednou z nich je právě zpomalení děje, které si zde sai King neodpustil. Čím více lidí se v blízkosti ka-tet nachází, tím větších komplikací je dosaženo. O Kingově mistrovství vhodné kombinace několika dějových linií však není třeba pochybovat. Domnívat se, že je kniha nudná, je zcestné. Nezáživné jsou jen její určité pasáže. Jako celek je bravurně sešitá, atmosféricky opět rozmanitá a plná zvratů, které v závěru vyráží dech.
VI. Zpěv Susannah
Předposlední díl je v podstatě srovnáním stezky do takové podoby, aby se od ní mohl následující díl řádně odrazit, bez restů a průtahů. Současně je vytvářena dějová a žánrová směs, která nedovoluje knihu odložit na dobu delší, než nezbytně nutnou. Tempo totiž značně zrychluje, což je bezpochyby způsobeno tím, že King sleduje hned několik vůdčích linií. Atmosféricky znatelně potemňuje a vnáší do příběhu část sebe sama, což mu přidává na autenticitě a čtenářské sugestivitě.
VII. Temná věž
Závěrečný a také nejdelší díl je spojnicí, v níž čtenář odkrývá to, co mu doposud unikalo či co nechápal. Symbolika čísel a ka nyní vystupuje ve zřetelné siluetě a vše doslova pohlcuje. I posluchače, který je na setkání s věží stále více natěšený, ale také velmi zdrcený tím, co všechno toto setkání stojí. Atmosféra pokračuje v kumulující tendenci 6. dílu a snoubí v sobě od všeho, na co bylo možné během předchozích událostí narazit, něco. Je to po všech stránkách, ale evidentně zejména emocionálně nejsilnější díl. Není však třeba se domnívat, že své předchůdce tlačí pod zem. Naopak. Teprve na nich stojí jako na svých podpěrách a jen díky nim může zářit a hledět do dálky, stejně jako oko Karmínového krále.
V. Závěr
Mé povídání je téměř u konce. Neskočím však klasickým verdiktem. U takto jedinečného díla není možné vytvořit relevantní, pouze několik krátkých vět dlouhý, shrnující odstaveček, stejně jako není možné hodnotit jednotlivé díly samostatně. A tak pouze říkám, že Temná věž je osudovou sérií, která nepotřebuje žádné doporučení. Protože v sobě snoubí veškerost, sama si vás najde.
Snad se mi podařilo přiblížit Temnou věž alespoň z části tak, jak si to zaslouží. Snad vám připomnělo, co pro vás Temná věž znamenala, když jste ji četli, snad vás, kteří s jejím setkáním ještě stále nepochopitelně váháte, popožene zase o něco blíže. Ať už se rozhodnete jakkoli, vězte, že na tom, jestli zůstanete Rolandovy cesty ušetřeni či jí nadobro propadnete, bude mít zásluhu jen jedna jediná věc. Ka.
Dlouhé dny a příjemné noci.
Zdroj :
